Nu, nic nám v tom nebrání. Někdo křeslo, někdo lehátko, někdo sport, někdo klid. A ti, kteří mají raději klid, si k tomu polehávání jistě rádi dají šálek něčeho dobrého. Může to být kakao, kafíčko nebo čaj. To poslední jmenované má hluboké kořeny a existují lidé, kteří si každý šálek a každou misku čaje doslova vychutnávají. Jeho příprava je pro ně obřad. Klidně může trvat i hodinku či dvě. To je na tom to zajímavé. Pak čaj spařují, nikdy jej nevaří, to dělá jen nevzdělanec, a u tohoto voňavého nápoje mohou relaxovat.
Také vytvářejí skupiny, kde u nápoje vášnivě diskutují, nebo se oddávají společné meditaci. Každý si svůj čaj vychutnává jinak a každý jej také tak trochu jinak připravuje. Ostatně, to je v pořádku, každý čaj se například louhuje jinou dobu, spařuje jinak horkou vodou a tak podobně. Laik si myslí, že je to jedno. Koupí pár sáčků, zalije to vodou z rychlovarné konvice a jde dělat ranní hygienu. Mezitím se čaj máčí již v polo chladném něčem, aroma a chuť je dávno pryč, ale to laikovi nevadí. Vypije to, a ještě si to pochvaluje. To ovšem u znalců nehrozí. Ti si čaj jinak vychutnávají. A je jedno jaký, zda zelený nebo černý, zda čínský nebo vietnamský.
Za jeden z nejlepších se však považuje turecký čaj. Nikdo netvrdí, mimo Turků samotných, že je nejlepší na světě. I když je to docela dobře možné, protože je velmi oblíben.
Prodává se totiž po celém světě a málokde najdete čajovnu, kde by jej nenabízeli. Má specifickou chuť stejně jako vůni, a proto bývá všude k dostání. Právě turecké čaje jsou poptávány, protože každý ví, že počasí tam vládne velmi dobré a velmi vhodné právě pro pěstování čaje. Pokud jste jej sami již někdy ochutnali a nebyl dobrý, je to vina skladování nebo jste narazili na podvodníka, který jej pouze jako turecký prodával, ale kdoví co to bylo doopravdy.