Zdraví je to, o co by mělo jít každému z nás především. Pokud jej zanedbáme, můžeme si odnést následky na zbytek života, nehledě na fakt, že jeho délka se nám může značně zkrátit. Není tedy divu, že bychom měli dávat velký důraz na prevenci. A mezi tu nejběžnější patří dostatečný přísun vitamínů, zvláště v podzimním a zimním období, kdy je zvýšený výskyt respiračních onemocnění. Problém je, že zdaleka ne všechny způsoby přijímání vitaminů jsou stejné.
Pokud bychom věřili reklamám, pak by stačilo pouze brát nejrůznější přípravky, které obsahují všechny potřebné látky pro posílení imunity. A je pravdou, že skutečně obsahují takové množství, které je uvedeno na obalu. Zde se ovšem už nehovoří o jejich využitelnosti.
Zdaleka totiž nestačí, když sníme něco s obsahem vitamínu. Je také potřeba, aby jej tělo dokázalo extrahovat, dopravit na příslušné místo a využít. To už je však něco, co si mnoho lidí neuvědomuje. Přitom pokud budou v takové formě, ve které je tělo nedokáže vstřebat, pak budou bez užitku vyloučeny. Je tedy dobré brát je v takové formě, která zajistí jejich nejefektivnější využití.
Jak ale takovou najít? Je pravdou, že zdaleka nejlepší a nejefektivnější intravenózní metoda, kdy jsou vitamíny dodávány přímo do žíly. To je ovšem nutné pouze ve skutečně vážných situacích, například tehdy, pokud jich má člověk skutečně akutní nedostatek. To však není ani zdaleka obvyklé, navíc se nejedná o příjemný způsob. Většině z nás stačí, když se bude držet toho klasického.
Tím je konzumace dostatečného množství čerstvého ovoce a zeleniny, zejména pak citrusových plodů. Ty totiž mají zdaleka největší obsah „céčka“, a to v pro tělo velmi stravitelné formě. Ty jsou naštěstí v dnešní době velmi snadno dostupné prakticky v každém obchodě. Není tedy problém je konzumovat v dostatečném množství. Jsou totiž nejen lepší, ale také chutnější, než jakékoliv vitamínové doplňky, které můžeme koupit v lékárně.
Kolikrát jsou osamělí a tiší, němí a hluší vůči okolí, ale uvnitř živí, tak živí, že jejich život tryská okolo nich, jen si jej nikdo nevšímá. A to je právě to, co stroj nedokáže, co podle žen tak často postrádáme. City, lásku, smutek, žal, bolest, strach a tak dále. A tohle všechno si ke stáří uvědomujeme mnohem silněji. Čím starší jsme, čím náš věk přibývá a tělo slábne, tím silnější je naopak náš duch a naše mysl (to platí samozřejmě jen do určitého věku a u určitých lidí se to může lišit). Každopádně zkuste si někdy promluvit s mužem, který sám sedí na lavičce a dívá se kolem sebe, slunko zapadá a ze stromů opadává zbarvené listí. On tam tiše sedí a pozoruje všechny kolem sebe, na všechny myslí, všem hádá příběhy a tuší jejich konce. Je v jakémsi zvláštním rozpoložení, je nakloněný tomu mluvit se světem o sobě a o životě, je ochotný hrát s ďáblem na schovávanou a riskovat jen tak, aby byla sranda. Rád by polemizoval, rád by radil, ale bojí se. Bojí se, že to vyzní jako klasické stařecké poučování.
Jako že si myslí, že ví všechno nejlíp, že snědl všechnu moudrost světa, jako že si myslí, že když po tomhle světě chodí mnohem déle, musí toho více vědět, že má mnohem více zkušeností. Jenže ty zkušenosti kolikrát k ničemu nejsou, protože jeho zkušenosti není komu předávat. Čas se zrychlil a jeho poznatky nejsou aktuální, nejsou k ničemu. A na světě už není nikdo, kdo by mohl předávat své zkušenosti, protože svět je tak uspěchaný. A také není nikdo, kdo by ho chtěl poslouchat, protože svět je uspěchaný. Má to stejný důvod, ale plynou z toho různé pocity.