Už ti to zase trvá

Muži často říkají, že ženy jsou velmi složité. Vyhledávají zbytečné komplikace, jejich rozhodnutí je nejmíň na půl hodiny ne-li víc. Pokud se někam spolu chystají tak si dávají na čas a hlavně jim všechno trvá. Ženy prý musí mít za každou cenu pravdu a od své pravdy neustoupí. Neumějí přiznat porážku a jsou urážlivé? Ale je tomu opravdu tak? Je tohle o ženách pravda? Aby jste věděli, tak muži mají taky své výkřiky do tmy, špatné chvilky a jejich časový harmonogram je kolikrát za 5 minut 12. 

dochvilnost

Tohle všechno jste už slyšeli, ale muži mají své temné stránky. Najdou se mezi nimi i takový, kteří mají vlastnosti ženy. Někdy je i opak pravdou. Takže kolikrát vše co se týká žen, tak se týká i mužů. Oni sice netráví hodiny v koupelnách, ale taky si dávají na čas se svým účesem a celkovým vzhledem, když se nám chtějí líbit a chtějí za ujmout. Taky když se domluvíte na 8hodin u restaurace, tak jste ráda, že vůbec třeba dorazil a nespletl si stanovený čas. I mužům trvá vybírání oblečení. A to ještě nemluvíme o tom, že i oni musí mít kolikrát pravdu a je na nás ženách ji přijmout aby jsme se nedostali do hádek. Protože i muži se umějí urazit a pak s nimi není žádná řeč. 

dochvilnost

Tak že nám z toho vyplívá, že ne jenom mi ženy máme tyhle vlastnosti. Nejsme na světě jediné. Jen někteří muži si tohle nenechají připustit a už vůbec je nenapadne, že je to pravda. Ale vždy musí mít protějšek rozum, aby nevznikali zbytečné komplikace a hádky například kvůli půlhodinovém zpoždění. Nikdy nevíte co vám život přinese do cesty. Když to ženě dlouho trvá v koupelně s úpravou, nekřičte na ní, nebo jí nepošťuchujte aby si pospíšila. Místo toho jí řekněte něco laskavého co jí potěší a nebojí do koupelny pošlete z předstihem, aby měla čas se připravit. Přece se vám chce líbit. A být vaší hvězdou večera. A užít si s vámi hezké chvíle. 

Zdislava z Lemberka

Znáte dobře významné ženy České minulosti? Říká Vám něco Zdislava z Lemberka? Lidé, kteří svého času viděli filmV erbu lvice, si možná představí středověkou šlechtičnu, která byla skutečně velmi ušlechtilá. Katolíci si vybaví světici, kterou v devadesátých letech kanonizoval tehdejší papež Jan Pavel II. Lidé z Libereckého kraje si představí ikonu kraje, která patří k symbolu kraje a to i přesto, že se narodila skoro před osmi sty lety.
zvonice kláštera
Zdislava z Lemberka(asi 1220 – 1252 se provdala za předního českého šlechtice Havla z Lemberka blízkého přítele Václava I. Zdislava jako vzorná manželka porodila svému muži 4 děti a založila dva kláštery a špitál. To by nebylo až tak neobvyklé, to vše se od středověkých šlechtičen čekalo.Významná byla její dobročinnost.  Proslula svou laskavostí a péči o bližní a nemocné. Velkou inspirací se jí stala Anežka Česká a snad také Klára z Assisi. Zdislava ovšem nejen pečovala o potřebné, ale také vytvářela nové příležitosti a šance.
podloubí kláštera
Chudým nedávala almužny, ale nabízela jim také práci (kterou bychom dnes nazvali jako veřejně prospěšné činnosti). Věděla, že almužna poníží lidskou duši a práce a zasloužená odměna pozvedají důstojnost člověka a pozvedají jej obrazně řečeno z prachu. Bohužel její život byl velmi krátký.
 hradby pevnosti

Inspirace i pro současnou ženu

Zdislava z Lemberka rozhodně není zastaralá ikona, ale mohla by se i současným ženám stát vzorem a inspirací. V čem?
1.      Občanské uvědoměníekonomicky dobře situovaných lidí
2.      Žena má v prvé řadě svou rodinu, ale měla by akceptovat i širší zodpovědnost za blaho svých bližních
3.      Dát almužnu není až tak záslužné,důležité je dát především příležitost  
4.      Aktivní občanský přístup v oblasti či regionu. Můžu mít pocit, že v mém okrese nebo kraji není vše optimální, ale mohu to změnit malými skutky.

Kde se v mužích skrývají city

Ženy mnohokrát o mužích tvrdí, že se vůbec nechovají jako lidé, že postrádají city, že se do nich nedokáží dostatečně vžít, že nemají dosti empatičnosti, že postrádají rozum v krizových situacích, co se týče dětí, ani nemluvě. Kolikrát vidí muže jen jako stroj plný drátků, stroj dokonalý, ale pořád stroj – tedy něco, co může chybovat. A my se musíme mnohokráte stavět do opozice proti těmto myšlenkám, proti tomuto neopodstatněnému osočování, proti takovéto nespravedlnosti.
Jako příklad asi nejlepší, který mě v tuto chvíli napadá, bych uvedl staré muže. muž je strojKolikrát jsou osamělí a tiší, němí a hluší vůči okolí, ale uvnitř živí, tak živí, že jejich život tryská okolo nich, jen si jej nikdo nevšímá. A to je právě to, co stroj nedokáže, co podle žen tak často postrádáme. City, lásku, smutek, žal, bolest, strach a tak dále. A tohle všechno si ke stáří uvědomujeme mnohem silněji. Čím starší jsme, čím náš věk přibývá a tělo slábne, tím silnější je naopak náš duch a naše mysl (to platí samozřejmě jen do určitého věku a u určitých lidí se to může lišit). Každopádně zkuste si někdy promluvit s mužem, který sám sedí na lavičce a dívá se kolem sebe, slunko zapadá a ze stromů opadává zbarvené listí. On tam tiše sedí a pozoruje všechny kolem sebe, na všechny myslí, všem hádá příběhy a tuší jejich konce. Je v jakémsi zvláštním rozpoložení, je nakloněný tomu mluvit se světem o sobě a o životě, je ochotný hrát s ďáblem na schovávanou a riskovat jen tak, aby byla sranda. Rád by polemizoval, rád by radil, ale bojí se. Bojí se, že to vyzní jako klasické stařecké poučování.starý muž Jako že si myslí, že ví všechno nejlíp, že snědl všechnu moudrost světa, jako že si myslí, že když po tomhle světě chodí mnohem déle, musí toho více vědět, že má mnohem více zkušeností. Jenže ty zkušenosti kolikrát k ničemu nejsou, protože jeho zkušenosti není komu předávat. Čas se zrychlil a jeho poznatky nejsou aktuální, nejsou k ničemu. A na světě už není nikdo, kdo by mohl předávat své zkušenosti, protože svět je tak uspěchaný. A také není nikdo, kdo by ho chtěl poslouchat, protože svět je uspěchaný. Má to stejný důvod, ale plynou z toho různé pocity.