Kolikrát jsem si říkala, jak je to v přírodě šikovně zařízeno s ohledem na roční období: v zimě, když jsou krátké dny a mráz, příroda odpočívá, některá zvířata spí. Na jaře se vše probudí, zazelená, zvířata ožijí… V létě příroda „řádí“ naplno: je teplo, slunce, dlouhé dny, krátké noci. Zvířata budují hnízda, vyvádějí mladé, mají spoustu práce. Na podzim se dny začnou zkracovat, ochlazuje se a příroda se opět chystá na zimní spánek.
Jenže člověk, ačkoli je také součástí přírody, to má jinak. Po něm se chce, aby byl výkonný pořád stejně, bez ohledu na roční období. Myslím, že v zimě to má nejnáročnější z celého roku. Hlavně v prosinci: v práci finiš s koncem roku, doma náročná příprava na Vánoce. Jak to má naše tělo všechno zvládnout? Nemůžeme se divit, že jsme unavení.
Je třeba „dobít baterky“. Jaký způsob se vám osvědčil? Sport? Procházka na čerstvém vzduchu? Mám pro vás také jedno řešení: dopřejte si saláty a pomazánky z čerstvé zeleniny, ze kterých získáte potřebné vitaminy a minerály. Ještě lepší jsou zeleninové čerstvé šťávy, ideálně z vlastního odšťavňovače. Malá rada: pokud si budete odšťavňovač teprve pořizovat, kupte nízkootáčkový (kolem 70 otáček za minutu). Při vyšších otáčkách totiž dochází k zahřívání šťávy a tím ke zničení vitaminů, citlivých na teplo. Také si všímejte, z čeho jsou vyrobené jednotlivé součásti přístroje. Vhodné jsou plastové, nevhodné kovové.
Od mala slýcháme, že máme jíst zeleninu, že je zdravá. Zajímalo mě, proč je vlastně zdravá. Dočetla jsem se velmi zajímavé věci. Často jsou zmiňovány léčebné účinky česneku, cibule, zelí. Ale víte něco o mrkvi, ředkvičkách nebo kedlubnách? Co zelenina – to lék.
Mrkev snižuje cholesterol, pomáhá při kožních chorobách, při oslabení organizmu, chrání zrak.
Ředkvička pomáhá při trávení, léčí žlučník, žaludek, průdušky.
Kedlubna obsahuje spoustu vitaminů a minerálů, pomáhá vylučovat žluč, snižuje cholesterol, díky vláknině zlepšuje činnost střev, má protinádorové účinky.
Zkrátka, zelenina je pravým pokladem pro naše zdraví. Dopřejme si ji častěji a važme si více těchto zázračných darů přírody, které jsou levné a celoročně dostupné.
Kolikrát jsou osamělí a tiší, němí a hluší vůči okolí, ale uvnitř živí, tak živí, že jejich život tryská okolo nich, jen si jej nikdo nevšímá. A to je právě to, co stroj nedokáže, co podle žen tak často postrádáme. City, lásku, smutek, žal, bolest, strach a tak dále. A tohle všechno si ke stáří uvědomujeme mnohem silněji. Čím starší jsme, čím náš věk přibývá a tělo slábne, tím silnější je naopak náš duch a naše mysl (to platí samozřejmě jen do určitého věku a u určitých lidí se to může lišit). Každopádně zkuste si někdy promluvit s mužem, který sám sedí na lavičce a dívá se kolem sebe, slunko zapadá a ze stromů opadává zbarvené listí. On tam tiše sedí a pozoruje všechny kolem sebe, na všechny myslí, všem hádá příběhy a tuší jejich konce. Je v jakémsi zvláštním rozpoložení, je nakloněný tomu mluvit se světem o sobě a o životě, je ochotný hrát s ďáblem na schovávanou a riskovat jen tak, aby byla sranda. Rád by polemizoval, rád by radil, ale bojí se. Bojí se, že to vyzní jako klasické stařecké poučování.
Jako že si myslí, že ví všechno nejlíp, že snědl všechnu moudrost světa, jako že si myslí, že když po tomhle světě chodí mnohem déle, musí toho více vědět, že má mnohem více zkušeností. Jenže ty zkušenosti kolikrát k ničemu nejsou, protože jeho zkušenosti není komu předávat. Čas se zrychlil a jeho poznatky nejsou aktuální, nejsou k ničemu. A na světě už není nikdo, kdo by mohl předávat své zkušenosti, protože svět je tak uspěchaný. A také není nikdo, kdo by ho chtěl poslouchat, protože svět je uspěchaný. Má to stejný důvod, ale plynou z toho různé pocity.