Řídit auto mě vždycky bavilo. Také jsem si říkala, že až si s partnerem pořídíme auto, tak bych chtěla nějaké krásné, větší rodinné červené auto. Jenomže když jsem své přání řekla svému partnerovi, tak ten se chytal za hlavu a řekl, že červené rozhodně nechce, že prý už půl roku má vybrané takové krásné, moderní černé auto. A bylo to takové opravdu nádherné, skoro až luxusní. Když mi potom partner řekl cenu toho svého vysněného černého automobilu, tak se mi protočily panenky, skoro šest set tisíc korun. Byla jsem v šoku, vždyť jsme si s partnerem řekli, že si pořídíme nějaké auto do tří set tisíc korun a taková částka bude maximální.
Sice jsme ještě chtěli jet na dovolenou, ale nedalo se nic dělat. My sice tedy nouzí o finance netrpíme, ale zase jsme také šetřili a nerozhazovali jsme zbytečně peníze, i když doma už jsme jedno auto měli. Tak jsme si řekli, že by se ještě hodilo druhé. Třeba na nějaké další výlety a podobně. Navíc také se nám rozšíří rodina. A tak by bylo vhodné, aby to auto bylo veliké, rodinné a chtěla jsem nějakou krásnou výraznou barvu, abychom šli na silnici vidět. Jenomže s partnerem tohle ani nehnulo. Řekla jsem mu, že když bude ještě u nás v autě navíc jedna autosedačka, že by to také chtělo nějaké bezpečnější auto.
Domlouvala jsem se s nějakými odborníky, jakou značku auta pořídit, baby to bylo bezpečné a kvalitní. To jsem chtěla! Kvalitu! Já jsem chtěla to, co nám doporučí odborníci. Bohužel partner tohle nechtěl, trvalo nám asi dva měsíce, než jsme se dohodli. Nakonec jsme koupili úplně jiné auto, než jsme měli v plán. Bylo navíc ještě levnější, než co chtěl partner, takže alespoň za tohle jsem byla ráda. Nepatřím k těm lidem, kteří musí mít vždycky něco opravdu nejlepší anebo nejluxusnější. Nemusíme mít žádnou novinku, a to se týká také u automobilů. Já chci hlavně automobil, který mi slouží a který bude kvalitní.